O knize: 2019 / - Občané, cestování platíme! - dožadoval se řidič trolejbusu tupým, chladným hlasem. "Další zastávkou je náměstí Teatralnaja." Dveře trolejbusu se zavřely s tichým odfrknutím. Odešli. Proč to vždycky říká? Náměstí Teatralnaja, ne náměstí Teatralnaja? Připadal jí divný – tenhle mladý muž s chladným hlasem. Vysoký a pružný. Nejednou ho sledovala, jak obratně šplhá po žebříku na střechu trolejbusu, když se něco pokazilo. Obličej je příjemný, inteligentní a rysy jemné. S takovým vzhledem by měl pracovat na náměstí Teatralnaja, například v orchestru, a ne řídit trolejbus. Saša ještě vzpomínal na doby, kdy se oblékal do košile a kravaty. Bílá košile a černá úzká kravata. I v zimě byl zpod tenké prošívané bundy vidět sněhově bílý límeček a těsný uzel úzké černé kravaty. Možná předtím pracoval pro někoho jiného? Například učitel nebo střední manažer? Nebo dokonce právník. Mohl by ten chlap být právník? S takovými ukazateli by mohl pracovat s kýmkoli! Pak kvůli nějakým nešťastným životním okolnostem změnil kvalifikaci, ale zvyk nosit sněhově bílé košile a kravatu se mohl stát cokoliv. A to nebylo vyloučeno.